Barvičky jsou pěkné a veselé a ty hrbolky vlastně příjemně masírují
dlaň, a kdo říkal, že šálky mají mít jen hladké a rovné stěny a
třeba podšálek musí být nutně pravidelně kulatý? Třeba vajíčko je
krásné, i když to není koule. A od přírody má žloutek ve zlatém
řezu. A třeba ten šálek je úplně jako žloutek – taky ve zlatém řezu
podšálku… Tak to asi nebylo dítě, to už trochu vypadá na nějaké
odvázané umělce. Jako kdyby… …Miró v dobré náladě vzal mladého
Pollocka do dílny starého Hanse Arpa, zrovna když si pokoušel vyrobit
nějaké nádobí. Mačkal to rukama z kaolínu a už měl na stole jakž takž
namačkané nějaké hrnky, misky, servírovací tác a šálek. Přišli ve
chvíli, kdy šetrný starší kolega zkoušel rozjet hrnčířský kruh
s pokroucenou osou, co našel na smeťáku, aby si k šálku vykroužil
podšálek. Arpovi však právě trochu ujel talířek tvarově do strany, což
ho tak rozveselilo, že vzal ten ručně umačkaný šálek a neomylně jej
postavil na to správné „zlaté“ místo na podšálku. Soustředěný Miró
mu jemně dotvaroval ouško stejně jako před tím na hrnku, načež museli oba
uskočit, jelikož poněkud přes míru ovíněný Pollock, mezitím zabraný do
strkání různých dřívek do otevřených plechovek s barvami, začal kolem
nich z ničeho nic pobíhat a předvádět, jak šamani kouzelnými hůlkami
dirigují duchy v duchovních sborech či orchestrech. Naštěstí Pollocka
zpacifikovali včas, takže to nestačil přehnat, a Arp pak prohlásil, že by
to tak nechal, že když se to dobře vypálí, tak z toho bude terapeutický
servis na povznesení nálady – při jezení dobrého jídla či pití
veselé kávy nebo čaje nebo čeho. A když to vypálili a zchladili, tak
Pollock už spal, ale Miró, který se cítil provinile, že Arpovi zkazili
původní tvůrčí záměr, pořád dlachnil jeden šálek v ruce, a to ho
natolik uklidnilo, pak dokonce pobavilo a zinspirovalo, že musel uznat, že na
tom dada i mačkaném porcelánu něco je a že to fakt funguje. A protože ho
bavila spousta věcí, tak si k nim od té doby přidal i keramiku. V jeho
pozůstalosti se prý opravdu našlo pár kousků podobně trhlého mačkaného
porcelánu se zažloutlým konceptem dopisu Picassovi, v němž popisuje, jak
doopravdy vznikly, a že je vlastně nelze tak úplně autorizovat, proto si to
po smrti Arpa nechal na Mallorce pro návštěvy, takže až přijede,
naservíruje mu v tom občerstvení, aby si vyzkoušel, zda mu to taky zvedne
náladu. Nějací designéři si toho po mnoha letech všimli a zkusili udělat
revival kolekci, nazvali ji Colour Splash čili Puntíky a cákance nebo taky
Barevné kaňky – a ono se to chytlo. No prostě legrace. Úplný easy life.
Rozměr talířku: 13,5 × 12 cm
Více v obchodě
