Designér je v podstatě psycholog

říká pro favi.cz bytová návrhářka Natálie Rudenko a dodává, že pokud chce být člověk v jejím oboru úspěšný, musí umět číst v zákazníkových myšlenkách mezi řádky. Často je tam totiž ukrytý ten pravý klíč k novému bydlení. To a mnohem více najdete v následujícím exkluzivním rozhovoru.

Natálie, máte takové nečeské jméno, odkud pocházíte?

Já pocházím z Ukrajiny. Přijela jsem v roce 1997, to mi bylo devatenáct let a po těch letech strávených tady už se pomalu považuji za Češku. Mám zde rodinu, kamarády, narodily se mi tady děti a cítím se tu dobře.

Vycházíte při vašich návrzích interiérů právě z toho prostředí, ze kterého pocházíte, kde jste vyrostla?

To ani moc ne, spíš hodně vycházím z přání zákazníka a taky beru v potaz budovu, ve které se ten prostor nachází. Je krásné, když se podaří skloubit interiér s klasickým secesním nebo barokním domem s vysokými stropy a udělat z toho jeden celek.

To je asi nejlépe patrné na interiéru bytu, který jste dělali v Karlových Varech. Tam si člověk okamžitě dokáže vybavit i ty Vary všude kolem toho bytu…

Ano, přesně tak. Tam se to opravdu povedlo, ten byt je přímo v centru a celý ten dům je pro Karlovy Vary typický. Ten byt byl v úplně dezolátním stavu a přání paní majitelky bylo vrátit tam krásu okolního prostředí. Museli jsme se ponořit opravdu do hloubky a vrátit celému prostoru jeho původní přednosti, jako jsou parkety, velká okna a tak dále.

U tohoto klasického nebo historizujícího stylu je každá jednotlivost sama o sobě výrazná – vzory tapet, lustry, zrcadla, závěsy – vše má svůj silný dekor a vzor. Přijde mi, že v interiérovém návrhářství je to jedna z nejtěžších disciplín.

Ano, je strašně těžké udržet takový interiér v jednom stylu, sladěný a elegantní, a snad ještě těžší je pak udržet v jednom stylu klienta. Řekla bych ale, že nejsem úplně striktní a v rámci toho daného stylu ráda kombinuji různé prvky. Například anglický styl s romantickým a tak podobně. Ale určitě neděláme to, že by obývák byl klasický a ložnice úplně moderní. Když se necháte vést typem toho prostoru, tak tím eliminujete případné chyby. Třeba na nízký strop v paneláku nepověsím velký křišťálový lustr, který potřebuje výšku přes tři metry. Ale i v paneláku se dá použít něco z toho klasického stylu. Tomu se pak říká „fusion“, kde se přiznaně kloubí zcela moderní věci s těmi starými. Mám tenhle styl hrozně ráda, najdete ho i u nás doma, protože se těžko rozhoduji, který styl se mi vlastně líbí nejvíc. Pomalu se fusion objevuje i v Česku, dokonce jste o něm na favi.cz už něco psali.

Jak často měníte zařízení vašeho domova? Obávám se, že to s vámi v tomhle směru nemají doma lehké…

(smích) No, my jsme se stěhovali už čtyřikrát a je fakt, že pokaždé byl ten nový byt zařízený úplně jinak. Čím hlouběji se dostávám do svého oboru, tím propracovanější to pak samozřejmě mám i doma.

Z fotografií vašich interiérů se zdá, že necháváte zákazníkovi poměrně velký prostor pro vlastní dotvoření dekorací a finální personalizaci. Anebo je to záměr a vy byste ráda, aby to zůstalo takhle čisté?

Jsem ráda, že se na to ptáte. My děláme interiéry od 3D návrhu přes realizaci, až po konečné dotažení dekoracemi. A to je to nejdůležitější, o co nám jde a co nás také nejvíc baví. Ale většinou se stane, že když přijde na řadu právě to finální dekorování, tak už je zákazník poměrně vyčerpaný a neumožní nám to dodělat. A ty doplňky dělají strašně moc. S tím bojují všichni návrháři. Potom se vám stane, že ta vaše práce nejde ani pořádně nafotit, protože to vypadá nedokončeně a neosobně. Snažíme se tam dát alespoň nějakou květinu nebo rámeček na fotografii, ale zdaleka to nevypadá tak, jak bychom si představovali.

Zkuste mi teď trochu popsat řetězec myšlenek od chvíle, kdy přijmete novou práci, zajedete se na ten prostor podívat… Odkud to celé začíná?

Nejdřív musím důkladně naslouchat zákazníkovi. Designér je v podstatě psycholog, který musí rozpoznat, co ten investor opravdu chce. Mnohdy se totiž stává, že ten člověk chce vlastně něco jiného, než říká. Jinými slovy, musím umět číst mezi řádky. Takže já sestavím tvůrčí zadání, pošlu ho zákazníkovi a pak to spolu upřesňujeme a upřesňujeme, až se dostaneme k nějaké finální verzi, která je ale občas úplně jiná, než jakou měl ten člověk na začátku. Pak vznikají první skici a tady je zase důležité neustále toho zákazníka táhnout správným směrem. Když ho napadají věci, o kterých vím, že nejsou správně, musím ho jemně navádět zpátky na tu naši vytyčenou cestu. Tohle se vždy snažím dělat tak, aby to byla naše společná dohoda, a ne nějaké moje striktní nařízení.

Jak dlouho tohle přípravné období trvá?

Musím říct, že to jde celkem rychle. Já mám docela dobrou představivost, takže už při těch počátečních rozhovorech vidím ten nový prostor, jako bych se v něm už procházela. A ono celkově, každá nová zakázka, to je pro designéra jako droga, provází jí nadšení, které se pak rychle přenáší i na zákazníka, a vše jde díky tomu snadněji. Důležité je také odpoutat ho od všech složitostí, které s sebou každá rekonstrukce nese, od bourání, špíny, prachu a neplánovaných komplikací. Vůbec nejlíp se mi tahle úvodní etapa dělá ve chvíli, kdy se vrátím z nějakého veletrhu, jsem plná dojmů a novinek a hned se je snažím předat a uplatnit a všechno posunout zase o kousek dál.

Jaký je nejsilnější trend těchto dnů ve vašem oboru? Co po vás lidé nejvíc chtějí?

Řekla bych, že v Česku teď vládne severský styl a minimalizmus. S těmi trendy je to ale trochu zrádné. Ano, je to krásné, nic proti Skandinávii nemám, ale já hodně miluji barvy, a když dostanete třikrát za sebou stejnou zakázku v severském stylu, a i když každou podáte jinak, tak je to nakonec všechno stejné – bílé a šedé. Už jsme z toho trochu unavení, protože se z toho stala rutina, je toho plný internet a všichni to chtějí. Takže, teď se strašně těším na milánský veletrh, abych už konečně viděla něco nového. (smích)

Když tedy odhlédneme od trendů, co podle vás nejvíce rozhoduje o tom, aby se lidem dobře bydlelo?

Já preferuji zásady feng-šuej, protože se mi osvědčilo a sama na sobě jsem si vyzkoušela, že v interiérech postavených podle tohoto učení se cítím dobře. Doma musíte cítit dobrou energii, měl byste se tam rád vracet, musíte se cítit pohodlně, vlastně by se vám z domova vůbec nemělo chtít odcházet!

Zaujalo mě, že jste si ke své designérské činnosti pořídili výrobnu nábytku. To musí být pro bytového návrháře naprosto ideální stav, ne?

Ano, stále jsme s manželem naráželi na nespolehlivé dodavatele, stále jsme řešili nějaké reklamace, dlouhé dodací lhůty, pořád jsme poslouchali, že tohle nejde a támhleto nejde… Až nám došla trpělivost a dneska jsme ve stavu, kdy vyrobíme skoro všechno, co si vymyslíme.

Jak bylo složité uvést to celé v život?

Trvalo nám to asi čtyři měsíce. Jsem docela manuálně zručná, takže to manžel celé nechal na mně, našla jsem si projektanta, a protože všechno potřebuji znát do nejmenšího detailu, rychle jsem se naučila celý ten proces, včetně nářezových plánů a řezání na pile. Dneska tak naprosto přesně umím říct, co chci, a když to někdo nechápe, tak mu to i ukázat. (smích)

Jak těžké bylo sehnat do té dílny kvalifikovanou­ sílu?

Tak to je problém pořád! Jsme dost nároční na kvalitu, ale i kdybychom nebyli – ty lidi prostě nejsou. Dneska chce být každý manažer nebo ajťák, do truhlářské dílny se nikdo nehrne, i když práci máme a umíme ji dobře zaplatit.

Máte vlastní truhlárnu, takže určitě sledujete trendy v materiálech, co vás v poslední době nadchlo, s čím teď ráda pracujete?

Docela mě nadchnul Egger, který vloni přišel s novou hranou na pracovní desky, kde jim navazují léta tak, že to vypadá, jako by to bylo uřízlé z jednoho masivu. A vůbec obdivuji pokrok v laminátech, kdy už téměř nepoznáte rozdíl mezi umělým a přírodním materiálem. To je zvlášť v dnešní době mizejících lesů určitě skvělé, protože všechno prostě z masivu dělat nemůžeme. Ty lamináty jsou dnes neuvěřitelně propracované, mají léta, strukturu i texturu, dbají na ekologii a navíc se každé dva roky objeví něco nového, takže z toho jsem nadšená. Z materiálového hlediska je práce dnešního designéra prostě nádhera!

Jaký je váš nejbližší plán?

No, já miluji povlečení a přehozy a tady v Česku je toho strašně málo. Zkoušela jsem to šít podlé vlastních návrhů, ale je to příliš náročné na čas i na peníze. Takže bych moc ráda v zahraničí našla někoho, od koho bych to kupovala už hotové a mohla to sem vozit. Je to taková mezera na trhu, kterou bych ráda vyplnila. Zatím jsem ale nikoho podle svých představ nenašla.

Máte nějakou vysněnou zakázku? Na čem byste opravdu ráda pracovala?

Chtěla bych navrhovat pokoje pro děti. A úplně nejradši dívčí pokoje. Takové ty krásné romantické ložničky pro malé princezny. Zatím jsem takovou zakázku nedostala a moc by mě to bavilo.

Produkty z naší nabídky, které pro vás vybrala Natálie Rudenko

bytová návrhářka NATÁLIE RUDENKO ve zkratce

  • Vystudovala uměleckou školu.
  • Od roku 1997 žije v České republice.
  • V roce 2000 založila s manželem firmu NatAlex 2+2 s.r.o.
  • Od roku 2009 se zabývá designérskou činností.
  • Je členkou sdružení Czechdecotymu.
  • Je vdaná a má dvě děti.
  • oblíbená činnost: čtení
  • nejsilnější vlastnost: pracovitost a cílevědomost
  • oblíbená barva: modrá
  • oblíbená květina: konvalinky
  • oblíbený materiál: dřevo
  • vzor z oboru: americká návrhářka Candice Olson
  • životní motto: Život má takový směr, jaký mu dáme.
Markéta

Přečtěte si také