Ručně malovaný obraz od Nikol Labe - "Chateau", rozměr: 150 x 40 cm

Malba „Chateau“ – akrylové barvy – 150 × 40 cm, od autora – Nikol Labe Miesto, kde som strávila príjemný čas. Obklopená historiou a čas v tedy nemal význam. Tam, kde som zanechala kúsok seba a kúsok svojho umenia. si krásne miesto Chateau Trnová. Barva malby: oranžová Objekt na malbě města a architektura Styl malby: expresivní Můj ateliér se nachází v srdci Evropy. Země, kde jsem se narodil, je Slovensko. Zde mám svou rodinu a zázemí. Bylo pro mě tedy přirozené věnovat se svému poslání v této krásné zemi. Jsem zde obklopen bohatou přírodou a vzrostlými stromy, které dávají život mým obrazům. Jsou součástí mé tvorby už od mládí. Už jako malá holka jsem celé dny běhala se svým psem po lese. Les je něco, co vnímám jako svobodu a zároveň bezpečí, které cítím v objetí mohutných stromů. Stejně jako na mých obrazech najdete stromy s volnými kořeny, které symbolizují volnost, svobodu a mír. Najdete zde také měsíc, který je většinou mnohem větší, než je člověk schopen vidět. To jsou možnosti, které máme. Možnosti, které má každý z nás. Utvářet svět kolem sebe podle svých představ. Ale také se dostáváme k lampám a křeslům. To už je jakási připomínka luxusu, krásy a poezie v jednom. Jako když na jedno místo přinesete všechny věci, které máte rádi. Věci, které vás fascinují. Lampy a jejich vzhled a elegance mi připomínají temné noční ulice v nejkrásnějších městech světa. Ale v noci jsou ty ulice prázdné. Cítíte vůni a klid města. Vidíte jen světla za okny některých bytů a domů. Právě to ještě více rozvíjí mou představivost. Životy těch lidí za oknem vytvářejí v mé hlavě příběhy. Má představivost se toulá v nejkrásnějších vzpomínkách mého života. Z kuchyně cítím vůni báječného jídla. S rodinou zdobím stromeček. Nebo si jen užívám klidný večer pod dekou se skvělým filmem. To všechno mohou být i jejich příběhy, dokonce i ty vaše. křeslo. Pohodlí a zároveň trocha elegance, požitkářství. Přesně tím se ve svém životě obklopuji. To je moje představa o kráse a odpočinku. Křeslo je mým symbolem sebe sama. Maluji už od dětství. Byla jsem dítě, které muselo neustále tvořit. Mým světem byly nůžky na papír a pastelky. To vše jsem potřebovala, abych nakreslila stovky princezen a koníčků. Což pro mě v tom věku bylo to nejzajímavější. Ale ti koníci mi zůstali v srdci dodnes. Princeznou jsem se stala už dávno. Studovala jsem konzervátorství a restaurátorství – malířské techniky. Tak jsem se stala opravdovou malířkou. Alespoň podle papírů, na kterých bylo moje jméno. Už na škole mě fascinoval svět surrealismu. Salvador Dalí, ten bláznivý, úžasný malíř. Svět, který je na jeho obrazech, viděl jen on. Nikdo jiný jeho svět nedokázal pochopit. Pochopit ho mohl jen on sám. A my dnes můžeme jen sledovat, jak se jeho svět v průběhu let změnil. A přesně tak to cítím i já. A můj svět je jiný než svět mnoha lidí. „V mém světě je nebe fialové a tráva modrá.“ Můj svět je jak krásná oáza klidu, tak šílený chaos. Podívejte se na mé obrazy. Tam uvidíte můj svět. To, co vidím svýma očima. Můžete se posadit do mého křesla a podívat se na svět Nicole Labbe. Se Salvadorem mám ale společnou ještě jednu věc, jsem taky blázen. Tmavé barvy, samota a klid, moje práce. Umělec, malíř, herec a spisovatel. Tak by se to dalo nazvat. Jiní by to tak nejspíš nazvali. No, já tomu říkám blázen, šílenec, hédonista. Skládám klobouk do hluboké úklony, jako po představení v divadle. Vítejte v mém světě, vítá vás Labe.