Malba „Abandoned tree“ – akrylové barvy – 30 × 70 cm, od
autora – Nikol Labe Stojíš tam sám, korene máš zaborené do zeme a
nevieš sa pohnúť. Konáre ti siahajú až hore a predsa sa neba nevieš
dotkúť. Vschop sa, vytrhaj korene zo zeme aj ked budeš krvácať, neboj bude
to len chvíľa, urob krok vpred. Iba ty sám veci zmeniť môžeš. Barva
malby: červená Objekt na malbě květiny a rostliny Styl malby:
surrealistický Můj ateliér se nachází v srdci Evropy. Země, kde jsem se
narodil, je Slovensko. Zde mám svou rodinu a zázemí. Bylo pro mě tedy
přirozené věnovat se svému poslání v této krásné zemi. Jsem zde
obklopen bohatou přírodou a vzrostlými stromy, které dávají život mým
obrazům. Jsou součástí mé tvorby už od mládí. Už jako malá holka jsem
celé dny běhala se svým psem po lese. Les je něco, co vnímám jako svobodu
a zároveň bezpečí, které cítím v objetí mohutných stromů. Stejně
jako na mých obrazech najdete stromy s volnými kořeny, které symbolizují
volnost, svobodu a mír. Najdete zde také měsíc, který je většinou mnohem
větší, než je člověk schopen vidět. To jsou možnosti, které máme.
Možnosti, které má každý z nás. Utvářet svět kolem sebe podle svých
představ. Ale také se dostáváme k lampám a křeslům. To už je jakási
připomínka luxusu, krásy a poezie v jednom. Jako když na jedno místo
přinesete všechny věci, které máte rádi. Věci, které vás fascinují.
Lampy a jejich vzhled a elegance mi připomínají temné noční ulice
v nejkrásnějších městech světa. Ale v noci jsou ty ulice prázdné.
Cítíte vůni a klid města. Vidíte jen světla za okny některých bytů a
domů. Právě to ještě více rozvíjí mou představivost. Životy těch
lidí za oknem vytvářejí v mé hlavě příběhy. Má představivost se
toulá v nejkrásnějších vzpomínkách mého života. Z kuchyně cítím
vůni báječného jídla. S rodinou zdobím stromeček. Nebo si jen užívám
klidný večer pod dekou se skvělým filmem. To všechno mohou být i jejich
příběhy, dokonce i ty vaše. křeslo. Pohodlí a zároveň trocha elegance,
požitkářství. Přesně tím se ve svém životě obklopuji. To je moje
představa o kráse a odpočinku. Křeslo je mým symbolem sebe sama. Maluji
už od dětství. Byla jsem dítě, které muselo neustále tvořit. Mým
světem byly nůžky na papír a pastelky. To vše jsem potřebovala, abych
nakreslila stovky princezen a koníčků. Což pro mě v tom věku bylo to
nejzajímavější. Ale ti koníci mi zůstali v srdci dodnes. Princeznou jsem
se stala už dávno. Studovala jsem konzervátorství a restaurátorství –
malířské techniky. Tak jsem se stala opravdovou malířkou. Alespoň podle
papírů, na kterých bylo moje jméno. Už na škole mě fascinoval svět
surrealismu. Salvador Dalí, ten bláznivý, úžasný malíř. Svět, který je
na jeho obrazech, viděl jen on. Nikdo jiný jeho svět nedokázal pochopit.
Pochopit ho mohl jen on sám. A my dnes můžeme jen sledovat, jak se jeho
svět v průběhu let změnil. A přesně tak to cítím i já. A můj svět
je jiný než svět mnoha lidí. „V mém světě je nebe fialové a tráva
modrá.“ Můj svět je jak krásná oáza klidu, tak šílený chaos.
Podívejte se na mé obrazy. Tam uvidíte můj svět. To, co vidím svýma
očima. Můžete se posadit do mého křesla a podívat se na svět Nicole
Labbe. Se Salvadorem mám ale společnou ještě jednu věc, jsem taky blázen.
Tmavé barvy, samota a klid, moje práce. Umělec, malíř, herec a spisovatel.
Tak by se to dalo nazvat. Jiní by to tak nejspíš nazvali. No, já tomu
říkám blázen, šílenec, hédonista. Skládám klobouk do hluboké úklony,
jako po představení v divadle. Vítejte v mém světě, vítá
vás Labe.
