Jaké budete potřebovat pánve

Každá běžná domácnost si doma nevystačí s jedinou pánví. Až budete vybírat, řiďte se početností rodiny, typem ohřevu a také tím, co jste zvyklí připravovat.

Autor

Snídaně na vidličku

Začněme snídaní. Na přípravu míchaných vajec se počítá s dvěma až třema vejci na porci, totéž u omelety či vejce na slanině. Protože jsou to jídla blesková, je zbytečné je připravovat hromadně pro celou rodinu. Tady si klidně vystačíte s menší pánvičkou do 20 centimetrů.

Je nepohodlné pořizovat robustní a těžkou pánev, s vejci se pracuje při nižších teplotách. Nepřilnavý povrch pomáhá tomu, že stačí na dno jen lehce kápnout oleje. Nebo když děláte omeletu, rozpouští se na pánvi jen kousíček másla. Dělat vejce úplně na sucho je sice pěkné, když se demonstruje nepřilnavost povrchu, ale šéfkuchař by to asi nikdy neudělal (pokud nešéfuje dietní jídelně).

Keramická pánev s odnímatelnou rukojetí (Red King)

Nadobinainduk­ci.cz

Taková malá „příruční“ pánvička je ideální na rychlé vaření pro jednu osobu. Když přijdete a domů a jen tak dostanete chuť „fláknout“ na pánev kus masa. Stejně tak osmažíte knedlíky s vajíčkem, ale třeba i palačinky nebo bramboráky. To je tak akorát jejich velikost. Tedy shrnuto: malá, lehká příruční jednoporcovka. Jen s mírně ohnutým (více otevřeným) okrajem, aby s ní šlo dobře obracet palačinky nebo prohodit krutonky, které opékáte na rybí polévku.

Pro větší vaření

Dále potřebujete větší pánev s vyšším okrajem, ve které budete občas i dusit. Pro rodinu je ideální volit průměr 24 nebo maximálně 26 centimetrů. 28 je už moc, s nadsázkou přes půl sporáku. Pokud budete potřebovat pracovat na více plotýnkách, další hrnce se tam vejdou jen těžko.

V domácnosti se užije i pánev s vyšším okrajem (Celar)

Doplnkydomova.cz

Problém je v tom, že míváme tendence se opičit po televizních kuchařích. Ti mají velké nože a velké pánve. Krásně to vypadá, jenže uvědomte si, že oni jsou na takové nádobí zvyklí z práce. Doma se musíme pohybovat v daleko skromnějších podmínkách.

Tato pánev by mohla být už bytelnější, budete v ní smažit řízky nebo dusit roštěnky. Ideální je zvolit takový průměr, aby vám na ni pasovala poklice z některého z větších hrnců, protože k pánvi sice poklici můžete přikoupit, ale je to zbytečný kus nádobí navíc, bude zabírat místo v zásuvce.

Thermospot na rukojeti v provedení u pánve Ballarini

Titanovepanve.com

Kdo má rád jídla „z jednoho hrnce“, určitě nezapomene na vysokou pánev, něco jako polowok. Pánev, ve které smícháte uvařené těstoviny se šťávou, rýži na „české“ rizoto. Taková pánev je něco jako polokastrol, jen s nepřilnavým dnem.

Nepřilnavá parta

Nepřilnavé vrstvy typu Teflon a spol. fungují naprosto spolehlivě, zároveň však potřebují nejvíce ohledů. Nesnesou přepalování, pak se z nich mohou uvolňovat škodlivé látky. Jsou primárně určené k šetrné přípravě pokrmů. Proto výrobci označují dno pánve červeným terčíkem, který signalizuje, že pánev je už dostatečně rozpálená.

U pánví Tefal je thermospot na dně pánve

Morele.net

Pokud člověk s teflonem nezachází jako vepř domácí, vydrží pánev několik sezon. Je však pravda, že i když nebudete používat kovové obracečky, časem povrch „zchlupatí“ a ztratí něco ze svých schopností. Už to prostě nebude jako když byla pánev nová. Poznáte to třeba při pečení ryb, zvláště když na ni neopatrně dáte kousek rozmražené filety.

V poslední době je velmi populární keramický povrch neuvěřitelně tlačený marketingem, který se hlavně vozí na absolutní nezávadnosti oproti teflonu. Je tu však jeden problém: na keramice se velmi špatně vaří. Ostatně všimněte si v některém z televizních kuchařských show, co dělá dno takové pánve. Tomu se nedá říkat „vařit na nepřilnavém povrchu“.

O něco dražší, ale trvanlivější jsou povrchy, kterým se říká titanové. Takže je otázka: jednou za dva roky si koupit jednoduchou teflonovou pánev za 500 korun. Anebo jednou za deset let titan za 2000 korun. Nejlepší je vyzkoušet si to. Ostatně nakupování kuchyňského vybavení je zábavné a spousta lidí na něm ujíždí.

Jasná steaková volba

Kdo je vysazený na maso a rád si udělá pořádný steak, možná by mohl vyzkoušet to nejstarší, nejjednodušší, nejlevnější a vlastně nejlepší, co může být. Obyčejnou železnou pánev. Koupíte ji na internetu nebo v gastropotřebách pro profesionály. Protože tyto hospodské pánve se už používají „sto let“ a jenom tak z profesionálních kuchyni nezmizí.

Když už se pustíte do nákupu keramické pánve, zvolte alespoň značky s bytelnou konstrukcí (Greenpan)

Greenpanve.cz

Pánev se kupuje jen o něco větší než je flákota masa (na úvodním obrázku pro názornost vidíte dva steaky ze svíčkové), aby se zbytečně nerozehřívalo příliš rozměrné dno. Rozehřeje se nasucho, až se ze dna začne kouři, pak dáte kus hovězího masa bez tuku a ztlumíte na střední intenzitu. Až se odtrhne od dna, otočíte. Až po vytažení z pánve zakapete olejem a solíte hrubou solí. Takový steak necháte 5–7 minut v troubě na 150 °C dotáhnout (podle tloušťky).

Než začnete takovou pánev prvně používat, je dobré ji „zajet“. Vezměte kilo soli a pánev na maximální intenzitu ohřevu rozpalte, až sůl začne měnit barvu. Pak sůl vysypte a pánev vytřete, ideálně kůží od špeku. To ostatně udělejte s pánví i po každém použití. Umyjte a vymastěte, jinak by začala reznout.

Marek Burza

Další podobné články

Přečtěte si také