Na návštěvě u Petry

Petra vyrůstala v paneláku, ale osud a touha ji zavedly do kouzelného sadu plného stromů, kde dnes společně s manželem a dvěma syny budují, jak sami říkají, svou malou planetu.

„Pro mě je umění života umět si najít čas na radosti, které nikdo jiný nevidí - třeba na ranní procházku v sadu, na smích s dětmi nebo na posezení pod stromy. Tvořit svůj svět k obrazu svému, nepodléhat trendům, ale nechat se jimi inspirovat a hledat krásu v obyčejných věcech,“ říká Petra.

A právě tenhle přístup je vidět i na jejich bydlení. Není to jen zahrada nebo dům, ale domov, který roste spolu s nimi - pomalu, přirozeně a s důrazem na radost z každodennosti.

„Miluju pocit, když doma voní levandule, děti se smějí a všechno žije svým přirozeným tempem.”

Místo pro svůj nový domov hledali asi rok, když narazili na deset let neobydlený a zanedbaný dům s velkou a zarostlou zahradou. Předchozí majitel chtěl původně všechny stromy a keře vykácet a pozemek rozparcelovat. „Když si na to vzpomenu, jsem na nás pyšná, že i přesto, jací amatéři jsme byli, jsme do toho šli a zachránili celé toto místo! Tenkrát jsme neměli ani vlastní motyku a při prohlídce nám pán musel prosekat cestu mačetou (smích),“ vzpomíná s úsměvem Petra.

Za ty roky tu vytvořili útulný domov, hřejivý a otevřený všem. Místo, kde všechno žije svým přirozeným tempem. “Je to místo s duší - všechno, co tu je, jsme po kouskách tvořili my. Je tu spousta humoru a našich vzpomínek,” dodává.

„Všude je něco, co milujeme - staré věci s příběhem i nové nápady. Manžel si přál dřevěné trámy na stropě, já zase snila o cihlovém baru a modré kuchyni.”

Kuchyně se stala srdcem domu a místem, kde to opravdu žije: vaří se, povídá se, tvoří. „Každé ráno tu snídám na stejném místě. O toto místo se dokonce všichni hádáme, protože je odtud nejlépe vidět do zahrady. Je to právě těch mých pět minut, kdy jen koukám a kochám se.”

Kuchyň je záměrně propojená s obývacím pokojem; a díky velkému terasovému oknu také i s terasou, letní kuchyní a zahradou. „To byl náš velký sen. Konečně se dívat ven a ne do oken vedlejšího paneláku,” dodává Petra.

Letní kuchyni najdeme hned za terasovými dveřmi obývacího pokoje a jak říká Petra, je to její splněný sen. Byla hotová dokonce dříve než kuchyň uvnitř domu a Petra si ji navrhla celou sama, tehdy ještě jen s pomocí časopisů a Pinterestu. „Věci jsem pak hledala na bleších trzích nebo po bazarech. Stůl je po mojí prababičce, hodiny nad dřezem jsou od kontejneru - no vážně! Pracovní desku jsem sama opracovala a natřela jsem taky celou zeď. No prostě, snad vidíte tu práci a lásku sami,” směje se Petra.

Dnes je to místo, kde se nejraději posadí se zápisníkem a jen tak si plánuje další proměny zahrady nebo jen pozoruje, jak kluci běhají mezi stromy a vymýšlejí vlastní dobrodružství.

Vůně meduňky Petru pokaždé vrací zpátky do dětství. Stačí jeden nádech a hned se jí vybaví babiččina zahrada - lavička ve stínu stromů, klid a pocit, že čas plyne jinak. Právě tam vznikl její první vztah k zahradám, které nejsou jen o užitku, ale hlavně o atmosféře a dobrodružství.

„Chtěla jsem zahradu plnou života, barev, chaosu a přírodních zákoutí, které budou lákat nejen ke sklizni, ale i k lenošení a radosti. Prostě místo, kde se dá pracovat i snít.”

Vedle starých ovocných stromů, keřů, květin, lučního kvítí a barevných zákoutí tu najdeme citlivě zakomponovanou užitkovou zahradu s vyvýšenými záhony a nechybí ani útulný skleník, který se stal dalším oblíbeným místem pro posezení, kde Petra se sklenkou moravského vína ráda plánuje další proměny zahrady.

„Pěstuji intuitivně, s citem, a od všeho trochu. Od rajčat, přes jahody až po levanduli. Největší radost mám, když vidím kluky jak ochutnají ovoce přímo ze stromů a keřů.”

Celý prostor doplňuje zahradní domek, který slouží jako zázemí pro dětské hry i setkávání s kamarády. Děti tu mohou společně přespat a večer si u ohniště opéct buřty, zatímco zahrada pomalu utichá do večerního klidu a dětská fantazie nabírá na otáčkách.

„Koupelna je pro mě asi taková léčba z dalšího panelákového syndromu, kdy jsem si musela holit nohy vsedě na pračce a s nohama v umyvadle,“ říká Petra s úsměvem. Dnes mají v koupelně tolik prostoru, že ji v zimě její manžel dokonce využívá jako dílnu, kde vyrábí třeba i skříně do dětského pokojíčku.

Celý prostor je laděný do přírodních tónů a Petra si pochvaluje zejména skříňku pod umyvadlo, kterou si nechala vyrobit na míru podle inspirace z Pinterestu. Velmi dobře promyšlené je také osvětlení i praktická nika u vany, která dotváří celkově čistý a funkční dojem z koupelny.

Ložnici manželé renovovali teprve nedávno a i tady se odráží jejich rukopis v podobě vlastnoručně vyrobených kusů nábytku. Postel i knihovnu podél okna si navrhli a vyrobili sami, a Petra je spolu s posuvnými dveřmi do ložnice natřela křídovou barvou. Místo klasického obrazu či fotografií nad postelí zvolili výraznou tapetu, kterou, jak sama říká, naprosto milují.

Jelikož Petra pracuje většinu času z domova, důležitou součástí při plánování bylo i umístění pracovního koutku, který šikovně zakomponovali do jedné z knihoven podél velkého okna, které v místnosti dostalo hlavní roli. „Teď, když pracuji, mám opravdu jedinečný výhled. A to na ptačí budku na staré jabloni, která je plná života v zimě i v létě,“ dodává.